Statistika
Mé pravdomluvné děti
aneb
„Mami, co děláš, když jsi kartářka?“
Tak přesně takhle se mě jednou zeptala má devítiletá dcera po návratu ze školy. Několika obezřetnými dotazy jsem zjistila, že v prvouce toho dne řešili, jaká zaměstnání jsou a co dělají jejich rodiče.
Moje maminka je kartářka. Pocítila jsem vlnu soucitu s paní učitelkou. V dnešní době musí pedagog ustát ledacos. Jsou různá neobvyklá povolání, ale jenom některá vyvolávají nežádoucí asociace typu čarodějnice, černá kočka, bradavice na nose, dým z roztodivných bylin, křišťálová koule - a potažmo svatá inkvizice. Ke cti paní učitelky bych ráda poznamenala, že pokud jí něco z toho proletělo hlavou, zachovala klid a na podrobnosti se nevyptávala. Je to zkrátka moderní žena.
Jsem také moderní žena. Řídím auto, používám internet, komunikaci na dálku nevedu telepaticky, ale mobilním telefonem (byť se obtížně bráním pocitu, že telepatie je daleko modernější a zdraví neškodná, jen ji zatím neumím použít :-)), svého času jsem se podílela na výzkumu DNA brukvovitých rostlin v laboratoři molekulární genetiky v Akademii věd. Přesto mně naprosto učarovaly karty a to, co se s nimi dá dělat.
Jeden řecký filozof byl kdysi dotázán, jaký je smysl života. Odvětil, že neví, jaký je obecně smysl života, ale že ví zcela přesně, jaký je smysl jehoživota. Vytáhl z kapsy malé zrcátko a názorně svým posluchačům ukázal, jak pomocí toho nepatrného střípku dokáže poslat sluneční paprsky do nejtmavších koutů posluchárny. „Já nejsem to světlo,“ řekl, „ale s tím, co mám v ruce, dokážu poslat světlo tam, kam by se jinak nikdy nedostalo.“
Stejným způsobem a s týmž záměrem používám já svůj balíček tarotových karet. Jsou to zrcátka, jimiž mohu poslat paprsek světla, porozumění, poznání a lásky do temných míst lidské duše, kam se jinak světlo nemá šanci dostat. Neboť chceme-li věci řešit, nutně je potřebujeme nejdříve vidět.
A ještě pár slov k těm nežádoucím asociacím – černou kočku zatím nemám, ale její budoucí přítomnost ve své blízkosti nemohu zcela vyloučit, neb jsou to krásná stvoření. Bradavice úspěšně zaháním svou dobrou imunitou, která bezprostředně souvisí s mou dobrou náladou. Dým z vonných tyčinek u mě nečekejte, nemám je ráda. No a křišťálová koule? To je taková nádhera, že kdyby ji měl Hamlet v ruce místo té své lebky, možná to s ním nemuselo tak špatně skončit. – I když, co je to „špatně“? Vždyť ho zná celý svět :-).
Přeji vám krásné dny.